Všichni jsme někdy ve svém životě byli na svatbě. Buď jsme měli tu svoji, nebo nás někdo na tu svou pozval jako hosty. Většinou se dostaneme na svatbu rodinného příslušníka, protože musíme být s někým opravdu hodně dobří přátelé, aby nás pozval na svou svatbu kamarád. Někdo chce svatbu velkou, a tak máme větší šanci, že nás pozve, pokud k němu chováme nějaký vztah, někdo koná svatbu jen pro nejbližší a pokud nejsme nejbližší, tak můžeme jen tiše plakat v koutě a čekat na dalšího, kdo se bude brát. Když nám přijde do schránky svatební oznámení, že se někdo bere, bývá tam i dost často napsáno, že nás zvou buď na obřad, nebo i ke svatebnímu stolu, tedy na svatební hostinu, na které se můžeme pěkně nadlábnout. Někdy však přijde pozvánka jen na obřad, takže na to pozor, ať si pak nenárokujete vstup někam, kde ani nejste pozváni.
Před celým svatebním oznámením se však musí vše naplánovat, to je asi logické. Nic není jen tak, navíc to ani není zadarmo, proto chápeme lidi, kteří pozvou jen úzkou rodinu a pár přátel, protože financovat takovou svatbu je opravdu sebevražda, když to řekneme hodně ostře, je to ale pravda. Svatba stojí hodně tisíc, několik desítek až stovek, záleží, jak je velká. Před tím, než se tedy oznámí přímo termín je třeba, aby vůbec ženich požádal nevěstu o ruku. Většinou se to koná na nějakém krásném místě, kde je romantika, někteří ale nemají moc fantazie, a tak k tomu dojde při obyčejné příležitosti, ale i tak, všechny žádosti mají své kouzlo, protože se přeci jedná o žádost o ruku.
Pak je třeba vybrat, kde se bude konat obřad a kde svatební hostina a párty. Je třeba zvážit i výzdobu a vytvořit si jakýsi součet, kolik to tak všechno bude stát. To je náročné, vybrat opravdu to pravé ořechové pro oba. Řeší se také počet hostů, to je úzce spjato s místem a cateringem. A až je vše domluveno a je vybrán termín, odešle se pozvánka.