Věda byla vždycky můj koníček. Věda mě bavila už odmalička, protože můj děda byl vědec. Sice ne ten profesionální, ale věnoval se vědět jenom tak sám sobě pro radost. A taky můj strejda nebyl jiný. Protože oba dva měli kolik vědeckých knih, že by se v tom možná taky utopili. Mě to bavilo a možná jsem tady tu lásku k historii a ke vědě zdědila právě po svém strýci a po svém dědečkovi. Kdybyste viděli tu jejich knihovnu odborných knih, tak by vám asi spadla čelist. Bylo to všechno dokonalé. Mně se to líbilo a trochu jsem záviděla. A nejvíce knih tam měli o vesmíru, ale taky o podmořském světě a nebo klasickou džungli. Byla to kniha Džunglí o zvířatech, které tam žijí. Líbilo se mi to a fascinovalo mě to.
A taky tam byly různé vědecké experimenty, které se dělají jenom tak pro zajímavost. Taky dědeček mi kupoval různé vědecké experimenty, když jsem byla malá. Byly to takové dětské hry a hračky a stavebnice, kde děti potom měly dělat různé experimenty. Třeba vodu se solí a s provázkem. Vždycky, když se dá do vody velké množství soli a dal se tam provázek, tak voda se potom vypařila.
A ten provázek byl pokrytý krásnými krystalickými krystaly ze soli. Bylo to opravdu pěkné. Tyto pokusy o vědě jsem taky dělali na základní škole. A musím říct, že mě to velice hodně bavilo a zajímalo mě to. A vždycky mi to přišlo takové geniální a já jsem si řekla, že by se mi líbilo, kdybych byla vědkyně. Zkoušela jsem vědeckou přírodovědnou fakultu, ale bohužel jsem se nedostala, což mě velice zklamalo a byla jsem z toho dlouho špatná. Zkoušela jsem to i podruhé, ale ani podruhé jsem neuspěla, a to mě velice mrzelo, že jsem z toho brečela a byla jsem nešťastná. Takže jsem si udělala pouze zdravotní školu a jsem ráda, že pracuji alespoň ve zdravotnictví. Zdravotnictví taky tak trošku věda.